Postava kráčí po dřevěné podlaze. Kroky nejsou ty, které byly nahrány na place. Jsou to Foleyho zvuky. Foleyho zvuk je reprodukcí každodenních zvuků přidaných v postprodukci. Je pojmenován po Jacku Foleym, zvukovém střihači v Universal Studios, který tuto techniku ​​vyvinul ve 20. letech 20. století. Mezi zvuky patří kroky, šustění látek, otevírání dveří, cinkání sklenic a údery pěstí. Jsou nahrány ve studiu, synchronně s obrazem, umělcem, který používá Foleyho zvuky.

Foley je nezbytný, protože zvuky nahrané na place jsou často nepoužitelné. Mikrofon snímá dialogy, ne kroky. Kulisy jsou hlučné. Hercovy boty neodpovídají postavě. Režisér chce specifický zvuk, který v reálném světě neexistuje. Foley nahrazuje chybějící zvuky a vylepšuje ty stávající. Dodává texturu, realismus a emocionální dopad.

Foleyho umělci pracují ve speciálně vybaveném studiu, kterému se říká Foleyho scéna. Sledují obraz a v reálném čase předvádějí zvuky. Používají různé rekvizity: boty, látky, sklo, dveře a štěrk. Mohou chodit po různých površích, aby kopírovali kroky postavy. Mohou rozmačkat zelí, aby simulovali úder pěstí. Mohou zlomit mrkev, aby simulovali zlomení kosti. Práce je kreativní a fyzická. Vyžaduje načasování, představivost a dobrý sluch.

Foley je jedním z nejneviditelnějších filmových řemesel. Když se to povedlo, diváci si toho nevšimli. Prostě světu věří. Když se to nepodařilo, film se zdá být prázdný. Foley je zvukem reality v konstruovaném světě.