Postavy spolu mluví a čtenář je zaslechne. Dialog je písemné ztvárnění konverzace v příběhu, divadelní hře nebo filmovém scénáři. Dobrý dialog posouvá děj, odhaluje charakter postavy a vytváří iluzi přirozené řeči, aniž by reprodukoval každé zaváhání a nadbytečné slovo skutečného rozhovoru.

Dramatici a romanopisci si vypěstují sluch pro rytmy různých mluvčích. Dětské věty se liší od vět dospělého; dikce formální postavy se liší od dikce běžné postavy. Uvedení autora („řekla“, „zamumlal“) a rytmy děje pomáhají čtenáři sledovat, kdo mluví a co se dalšího děje. Nadměrné vysvětlování nebo přímočará prohlášení mohou dialogy učinit umělými.

V dramatu nese dialog téměř veškerou tíhu vyprávění. V próze se střídá s vyprávěním a popisem. V obou případech jsou mluvené výměny místem, kde se prověřují vztahy, vynášejí na povrch tajemství a stupňují se konflikty. Když dialog funguje, čtenáři mají pocit, že jsou přítomni v místnosti s postavami, spíše naslouchají, než aby jim bylo něco řečeno.