V roce 1973 počítač animoval ruku ve filmu Westworld. V roce 1993 animoval dinosaury v Jurském parku. V roce 1995 animoval celý celovečerní film Příběh hraček. Počítačem generovaná obraznost, neboli CGI, transformovala kinematografii. Vytváří obrazy výhradně pomocí softwaru, od postav přes prostředí až po efekty, jejichž natáčení by bylo prakticky nemožné, nebezpečné nebo drahé. Nyní se používá téměř v každém filmu, často způsoby, kterých si diváci nikdy nevšimnou.

CGI pokrývá širokou škálu možností. Vytváří fotorealistické tvory, jako jsou dinosauři v Jurském parku nebo Na'vi v Avatarovi. Vytváří digitální prostředí, jako jsou města v Blade Runneru 2049. Vytváří efekty, jako jsou exploze, oheň a voda. Odstraňuje nežádoucí objekty, jako jsou dráty, techniky a moderní budovy v dobových filmech. Odstraňuje stárnutí herců, vzkřísí mrtvé a vytváří digitální dvojníky pro kaskadérské kousky. Je to nástroj nekonečných možností a nekonečných nákladů.

CGI nenahrazuje vyprávění příběhu. Film s ohromujícími efekty, ale slabým scénářem, stále selhává. I to nejlepší CGI slouží příběhu. Vytváří svět, který se zdá být dostatečně reálný, aby se v něj dalo věřit. Zmizí ve filmu. Když ne, stává se rozptýlením. Zlověstné údolí, kde digitální člověk vypadá téměř, ale ne tak docela reálně, je trvalou výzvou. Technologie se neustále zlepšuje. Úsudek o tom, kdy ji použít, se však nezlepšuje.