Požadované minimální rezervy jsou minimální část vkladů, které musí banky držet jako rezervy. Nemohou je půjčovat. Požadavek stanoví centrální banka a vztahuje se na transakční účty, jako jsou běžné účty. Pokud je požadavek 10 procent a banka má vklady ve výši 100 milionů dolarů, musí držet 10 milionů dolarů v rezervách a zbývajících 90 milionů dolarů může půjčit.

Povinné minimální rezervy jsou nástrojem měnové politiky. Jeho zvýšení snižuje objem úvěrů, které banky mohou poskytnout, což zpřísňuje úvěrovou politiku. Jeho snížení zvyšuje úvěrovou kapacitu. V praxi jej centrální banky zřídka mění, protože dopady jsou nevýrazné a těžko předvídatelné. Preferovanými nástroji jsou operace na volném trhu a politika úrokových sazeb.

Spojené státy v březnu 2020 snížily povinné minimální rezervy na nulu. Federální rezervní systém argumentoval, že rezervy jsou dostatečné a že pravidla pro kapitál a likviditu jsou dostatečná ke kontrole rizika. Jiné země stále používají požadavky na minimální rezervy. Čína je často upravuje, aby řídila růst úvěrů. Brazílie je používá k odrazování od krátkodobého přílivu kapitálu.

Požadované minimální rezervy nejsou totéž co kapitálové požadavky. Rezervy jsou hotovost nebo vklady u centrální banky, držené za účelem pokrytí výběrů. Kapitál je rozdíl mezi aktivy a pasivy, držený za účelem absorbování ztrát. Obojí je důležité, ale slouží různým účelům. Banka může splnit povinné minimální rezervy a přesto zkrachovat, pokud jí chybí kapitál.