Sloup je svislý konstrukční prvek, který přenáší zatížení shora dolů k základům. Je to jeden z nejstarších konstrukčních prvků v architektuře. Řekové je vytesali z kamene, Římané zdokonalili jejich proporce a moderní inženýři je staví z oceli a železobetonu.

Sloupy pracují primárně v tlaku. Zatížení působící nahoře se šíří materiálem dolů k základně. Pokud je sloup krátký a tlustý, drtí se. Pokud je dlouhý a štíhlý, prohýbá se. Vztah mezi délkou, tvarem a materiálem určuje, jaké zatížení unese.

Sloupy mohou být vnitřní nebo vnější, viditelné nebo skryté. V mnoha budovách jsou skryté uvnitř zdí nebo obloženy pro hladký povrch. V jiných jsou oslavovány – odkryté betonové sloupy parkovacího domu, ocelové sloupy průmyslového přístřešku.

Na spojích záleží. Sloup musí přenášet zatížení na základy a přijímat zatížení od nosníků a desek nad ním. Špatně detailní spoje mohou vést k selhání, zejména při seismickém nebo větrném zatížení.