Shánění potravy je strategie obživy založená na lovu, rybolovu a sběru divokých rostlin. Je to nejstarší lidský způsob života, který praktikuje více než 90 procent historie našeho druhu. Dnes se na něj na plný úvazek spoléhá jen několik skupin, včetně některých komunit San v jižní Africe a hrstky dalších v odlehlých oblastech. Většina z nich byla státy a zemědělstvím vytlačena na okrajovou půdu.

Shánění potravy neznamená neustálý hlad. Studie skupin, jako je !Kung, ukazují, že sběrači často pracují méně hodin týdně než farmáři nebo kancelářští pracovníci. Jejich strava bývá pestrá a nutričně dostatečná. Co jim chybí, je přebytek. Stěhují se v závislosti na ročních obdobích, vlastní málo a o to, co získají, se dělí. Mobilita je klíčová: umožňuje jim sledovat zdroje a vyhnout se vyčerpání jakékoli oblasti.

Společné rysy

• Malé mobilní skupiny příbuzných rodin.
• Dělba práce podle pohlaví a věku.
• Sdílení norem, které odrazují od hromadění.
• Podrobné ekologické znalosti rostlin a živočichů.

Shánění potravy není neúspěšnou fází evoluce. Je to úspěšná adaptace, která po tisíciletí podporovala lidský život.