Chůze po dvou nohách je jedním z určujících rysů lidské linie. Bipedalismus se u homininů objevil miliony let před velkými mozky nebo kamennými nástroji. Fosilní důkazy, včetně otisků nohou v Laetoli v Tanzanii a pánve Lucy, ukazují, že raní hominini chodili vzpřímeně, zatímco stále trávili čas na stromech. K tomuto posunu nedošlo najednou. Jednalo se o postupnou přestavbu kostry v průběhu milionů let.

Proč se to stalo, je stále předmětem debaty. Někteří vědci poukazují na změnu klimatu: s úbytkem lesů a rozšiřováním savan se chůze mezi skupinami stromů stala efektivnější. Jiní se domnívají, že to uvolnilo ruce pro nošení jídla, nářadí nebo kojenců. Další teorie říká, že vzpřímené stání snížilo vystavení se teplu na otevřeném slunci. Tato vysvětlení se vzájemně nevylučují.

Anatomické znaky

• Pánev, která je spíše krátká a mísovitého tvaru než dlouhá a plochá.
• Páteř s esovitou křivkou, která umisťuje hlavu nad boky.
• Kosti nohou jsou ohnuté dovnitř, čímž se chodidla nacházejí pod středem těla.
• Palec u nohy zarovnaný s ostatními, místo aby byl v protilehlé poloze.

Bipedalismus není specifický jen pro lidi, ale mezi primáty je vzácný. Připravil půdu pro vše, co následovalo.