Vyplavování je pohyb rozpuštěných látek směrem dolů půdou, unášený vodou. Když déšť nebo zavlažování překročí to, co půda dokáže pojmout, přebytečná látka odtéká hlouběji a s sebou bere rozpustné živiny a soli.

Dusík je ve většině zemědělských systémů největším problémem. Dusičnany jsou vysoce rozpustné a neulpívají na půdních částicích, takže se snadno pohybují pod kořenovou zónou. Jakmile se dostanou do podzemní vody nebo odtékají do potoků, stávají se spíše znečišťující látkou než živinou. Fosfor se pohybuje hůře, ale váže se na erodované půdní částice a stále se může dostat do vodních toků. Za vhodných podmínek se také vyluhují draslík, síra a mikroživiny, jako je bór.

Zvládání ztráty

• Rozdělte aplikaci hnojiv tak, aby odpovídala příjmu plodiny
• Používejte krycí plodiny, které absorbují zbytkový dusík
• Přizpůsobte zavlažování vlhkosti půdy, ne kalendáři
• Udržujte půdu zakrytou, abyste zpomalili pohyb vody

Určité vyplavování je nevyhnutelné, zejména v písčitých půdách a vlhkém podnebí. Cílem není nulová ztráta, ale udržení ztráty v mezích, které plodina snese, aniž by se plýtvalo penězi nebo poškozovala voda po proudu.