Vrstevnicová orba neboli vrstevnicové zemědělství je praxe orby a setí napříč svahem podle vrstevnicových linií, spíše než nahoru a dolů po svahu. Každá brázda probíhá kolmo ke směru svahu a vytváří řadu malých bariér, které zpomalují odtok a zachycují půdu a vodu. Tato technika je starobylá – důkazy existují v Andách, na filipínských rýžových terasách a ve starověkém středomořském zemědělství – a byla vědecky propagována ve 20. století po americké prašné bouři, kdy Služba ochrany půdy (Soil Conservation Service) podporovala vrstevnicovou orbu v boji proti erozi. Pro větší účinnost se často kombinuje s pásovým ořezem, terasováním a zatravněnými vodními cestami. Mezi výhody patří snížené ztráty půdy, zvýšená infiltrace vody, lepší zadržování vlhkosti v suchých oblastech a vyšší výnosy plodin na svažitých pozemcích. Mezi omezení patří obtížnost pro velké stroje na nerovném terénu a riziko rozbití brázdy během intenzivních bouří. Vrstevnicová orba zůstává základní praxí ochrany půdy v udržitelném zemědělství.