Včelařství je vědecký obor chovu a hospodaření s včelstvy včel medonosných, primárně rodu Apis, zejména západní včely medonosné (Apis mellifera) a východní včely medonosné (Apis cerana). Tato praxe sahá nejméně 4 500 let do minulosti a existuje jich už ze starověkého Egypta, kde se včely chovaly v hliněných válcích a med se používal k obětním obětinám a v medicíně. Tradiční lov medu později ustoupil úlům s pevnými plásty a v roce 1851 si Lorenzo Langstroth nechal patentovat úl s pohyblivým rámem, čímž způsobil revoluci ve včelařství tím, že umožnil kontrolu bez zničení plástů. Mezi další milníky patří vynález medometu Franzem Hruschkou v roce 1865 a udírna. Moderní včelařství zahrnuje výživu včelstev, odchov královen, boj s chorobami a parazity (zejména s klišé Varroa destructor), opylovací smlouvy a produkci medu, včelího vosku, propolisu a mateří kašičky. Včelaři čelí rostoucím výzvám v souvislosti s poruchami rozpadu včelstev, expozicí pesticidům, ztrátou stanovišť a proměnlivostí klimatu. Včelařství významně přispívá ke globální potravinové bezpečnosti, protože zhruba třetina produkce plodin závisí na opylování zvířaty.