Sprinter běží po ranveji, narazí na odrazový můstek a vystřelí do prostoru, který končí v pískovně. Tato disciplína se nazývá skok daleký. Skok se měří od čáry odpalu k nejbližší značce v písku.

Rychlost na dráze je největším faktorem ovlivňujícím vzdálenost, ale důležitá je i technika odrazu a kontrola letu. Sportovci používají techniky „hitch-kick“ nebo „vis“ k udržení polohy těla ve vzduchu a k přípravě na přistání. K faulům dochází, když odrazová noha překročí čáru. Každý soutěžící obvykle dostane stanovený počet pokusů, přičemž se počítá nejlepší povolený skok.

Trénink kombinuje rozvoj sprintu, plyometrickou sílu a technické cvičení na rozběhové dráze. Konzistentnost rozběhu je zásadní; malé chyby ve vzorci kroku způsobují velké ztráty při odrazu. Skok daleký zůstává jedním z nejpřímějších, ale zároveň nejnáročnějších testů rychlosti a síly.

• Skákání na horizontální vzdálenost v atletické disciplíně
• Kombinuje sprintový přístup s jednoduchým odrazem
• Měřeno k nejbližší značce v přistávací jámě
• Odměňuje rychlost, načasování a efektivitu přistání