Lidar měří vzdálenost pomocí laserového světla. Vysílá impulsy a vynásobí dobu, za kterou se vrátí. Vynásobte rychlostí světla a vydělte dvěma a máte vzdálenost. Otočte senzorem nebo nasměrujte paprsek a získáte miliony bodů za sekundu, které vytvoří 3D mapu okolí.

Tento termín je kombinací slov světlo a radar. Rané lidary byly objemné a drahé a používaly se pro výzkum atmosféry a vojenské mapování. Soutěž DARPA Urban Challenge v roce 2007 prosadila lidar v oblasti autonomních vozidel. Standardem se staly rotační jednotky od společnosti Velodyne. Lidar v pevné fázi je nyní levnější a kompaktnější, ačkoli rotační jednotky stále dominují špičkovým aplikacím.

Charakteristiky lidaru

• Vlnová délka: typicky 905 nm nebo 1550 nm.
• Dosah: od několika metrů do více než 200 metrů.
• Přesnost: za dobrých podmínek na centimetr.
• Zorné pole: 360 stupňů pro rotující jednotky.
• Omezení: déšť, mlha a prach rozptylují paprsek.

Lidar poskytuje robotům přesné informace o hloubce. Kamera vám řekne, co se něco nachází. Lidar vám řekne přesně, kde se to nachází. Díky tomu je cenný pro autonomní řízení, skladové roboty a mapování dronů. Hlavní nevýhodou jsou náklady a složitost. Mechanický rotující lidar má pohyblivé části, které se opotřebovávají. Lidar v pevné fázi nemá žádné pohyblivé části, ale má užší zorné pole. Odhad hloubky pomocí kamery se sice zlepšuje, ale lidar zůstává zlatým standardem pro spolehlivé 3D vnímání v robotice.