Některá místa, časy, předměty a osoby jsou vyčleněny z běžného užívání a je s nimi zacházeno s úctou. Tato vlastnost vyčlenění je posvátnost. Posvátnost vyvolává úctu a vyžaduje zvláštní chování.

Posvátný prostor může být chrám, svatyně nebo přírodní lokalita. Posvátný čas strukturuje kalendář svátky a sabaty. S posvátnými texty a předměty se zachází podle přesných pravidel. Hranice mezi posvátným a profánním je udržována rituály a tabu.

Zážitek posvátného může být zároveň přitažlivý i děsivý. Je základem morální povinnosti a komunitní identity. Sekularizace přesouvá nebo zmenšuje veřejně sdílené posvátno, přesto osobní prožitky úžasu a zbytková síla symbolů přetrvávají. Posvátno je koncentrovanou přítomností toho, co tradice považuje za v konečném důsledku skutečné.

Nazvat něco posvátným znamená postavit to mimo rámec běžného odkládání.