Izajášovo vidění Hospodina trůnícího v chrámu zahrnuje tvory, které nazývá serafíny. Každý z nich má šest křídel: dvě zakrývají obličej, dvě nohy a dvě létají. Volají k sobě: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů.“ Samotné jméno souvisí s hebrejským kořenem, který znamená „hořet“, takže jsou často chápáni jako ti, kteří hoří.

V pozdější křesťanské angelologii zaujímají serafíni nejvyšší hodnost z devíti andělských sborů. Jsou nejblíže Bohu a pohlcují je láska a čistá adorace. Středověcí spisovatelé a umělci rozvíjeli jejich obrazy – plameny, mnohočetná křídla, tváře s intenzivním zaměřením. Trisagion, třikrát svatý hymnus, vstoupil do liturgie Východu i Západu jako ozvěna jejich volání.

Židovská tradice si také zachovává serafíny, někdy je ztotožňuje s ohnivými hady pouště nebo s jinými nebeskými bytostmi. Napříč tradicemi zůstávají vzdáleni běžné zkušenosti, přesto je jejich funkce jasná: jsou vzorem neustálého uctívání, které je správnou reakcí na božskou přítomnost.

Když církev zpívá „Svatý, svatý, svatý“, připojuje se, alespoň záměrně, k písni, kterou serafíni nepřestávají zpívat.