Tvář v davu se zdá být povědomá nebo je možnost s výběrem odpovědí správně vybrána jako ta, kterou jsme již viděli. Rozpoznání je úsudek, že se s aktuálním podnětem setkal již dříve.

Obvykle je to snazší než si vybavit, protože samotný stimul slouží jako vodítko. Modely duálního procesu rozlišují povědomí – rychlý, automatický pocit předchozího výskytu – od vzpomínání – pomalejšího zotavení se z kontextových detailů. K falešnému rozpoznání dochází, když je povědomí přítomno bez přesného vzpomínání, jako v paradigmatu Deese-Roediger-McDermott.

Testy rozpoznávání se široce používají ve vzdělávání a v laboratorních studiích paměti. Mohou být kontaminovány hádáním a změnami v odezvě. V právním prostředí rozpoznávání seřazených položek s sebou nese jak sílu, tak riziko chyby. Rozpoznávání ukazuje, že paměť může být úspěšná s menším množstvím informací, než je potřeba k úplnému vybavování si.

Pocit, že je něco známé, není totéž jako schopnost říct, co je o tom známé.