Dvoufaktorová teorie emocí, kterou navrhli Schachter a Singer, tvrdí, že emoce vznikají kombinací fyziologického vzrušení a kognitivního označení aplikovaného na toto vzrušení. Obě složky jsou nezbytné.

Podle této teorie je nediferencované vzrušení interpretováno ve světle okolního kontextu. Stejná zvýšená tepová frekvence může být vnímána jako strach v ohrožující situaci nebo jako vzrušení v oslavné situaci. Klasické experimenty se pokoušely manipulovat s vzrušením injekcemi adrenalinu a měnit dostupné kognitivní štítky prostřednictvím chování účastníků. Výsledky byly smíšené, ale základní myšlenka – že poznávání utváří kvalitu emočního prožívání – zůstala vlivná.

Tato teorie pomohla posunout obor za hranice čistě fyziologických nebo čistě kognitivních vysvětlení. Pozdější výzkum upřesnil relativní příspěvky vzrušení a hodnocení a ukázal, že některé emoční reakce se mohou vyskytnout s minimálním vědomým označováním. Nicméně poznatek, že význam připisovaný tělesné změně pomáhá určit pociťovanou emoci, i nadále vede teorii a výzkum.

Vzrušení dodává intenzitu; označení dodává identitu emoce.