Senzorická adaptace je snížená citlivost, ke které dochází při neustálé, neměnné stimulaci. Po krátké době již podnět není vnímán.

Studený bazén je zpočátku šokující a pak už jen chladný. Trvalý zápach mizí z vědomí. Tlak oblečení na kůži mizí během několika okamžiků. Receptorové buňky a nervové dráhy, které je následují, snižují frekvenci svých reakcí, když je vstup konstantní, což systému umožňuje detekovat změny. Adaptace je rychlá u čichu a hmatu, pomalejší u zraku za většiny podmínek a téměř chybí u bolesti.

Tento proces je adaptivní. Neustálé vnímání neměnných podnětů by bylo metabolicky nákladné a informačně zbytečné. Tím, že senzorické systémy reagují preferenčně na změny, zůstávají účinnými detektory událostí, které mohou vyžadovat akci. Úplné adaptaci lze zabránit malými pohyby očí, změnami ve stimulaci nebo aktivním zkoumáním.

Co se nemění, brzy přestane být pociťováno. To je senzorická adaptace.