Kolektivní nebo veřejné vlastnictví hlavních výrobních prostředků a silnější důraz na rovnost charakterizují socialismus jako politickou a ekonomickou ideologii. Socialisté tvrdí, že neomezené trhy produkují nespravedlivé nerovnosti a že demokratická kontrola by se měla rozšířit i do ekonomického života.

Historický socialismus sahá od revolučního marxismu až po demokratický socialismus a sociální demokracii, které akceptují smíšené ekonomiky s rozsáhlými sociálními státy. Experimenty dvacátého století s komplexním státním vlastnictvím vedly jak k industrializaci, tak k vážným selháním efektivity a politické svobody. Současná socialistická politika se často zaměřuje na rozšiřování veřejných služeb, regulaci kapitálu a snižování koncentrace bohatství v demokratických rámcích.

Kritici tvrdí, že socialismus podceňuje informační a motivační problémy a riskuje koncentraci moci ve státě. Zastánci odpovídají, že demokratický socialismus může kombinovat společenské vlastnictví nebo silnou regulaci s politickou svobodou. Debata o této problematice nadále formuje levicovou politiku v mnoha zemích.

Socialistické strany, které akceptují volební demokracii, se staly součástí běžné krajiny evropských a dalších stranických systémů.