Když občané úmyslně poruší zákon, který považují za nespravedlivý, a akceptují právní důsledky, praktikují občanskou neposlušnost. Tento akt je veřejný, nenásilný a jeho cílem je přesvědčit širší veřejnost nebo úřady ke změně sporného pravidla.

Henry David Thoreau, Mahátma Gándhí a Martin Luther King Jr. poskytli klasická ospravedlnění a příklady. Jako nástroje sloužily demonstrace vysedáním, odmítání placení určitých daní a pokojné obsazování veřejných prostranství. Morální nárok spočívá v prioritě svědomí před nespravedlivým zákonem, zatímco strategický nárok spočívá v síle disciplinované a viditelné oběti změnit veřejné mínění.

Vlády obvykle považují občanskou neposlušnost za běžné porušování zákona, ale politický dopad může být značný, pokud se daná věc setká s ní a účastníci se drží nenásilí. Tato taktika je stále dostupná hnutím, která postrádají formální moc, ale disponují morálním přesvědčením a organizačními schopnostmi.

• Veřejné, nenásilné porušování zákona z morálního důvodu
• Účastníci akceptují zákonné sankce
• Cílem je změnit nespravedlivé zákony nebo zásady
• Historicky spojeno s hlavními reformními hnutími