Vědění je víc než víra. Můžete věřit něčemu falešnému. Můžete náhodou věřit něčemu pravdivému. Vědění vyžaduje ospravedlnění. Standardní analýza z Platónova Theaitéta definuje vědění jako ospravedlněnou pravdivou víru. Něco víte, pokud je to pravda, věříte tomu a máte dobré důvody k tomu věřit. Edmund Gettier tuto definici v roce 1963 podkopal případy, kdy někdo ospravedlnil pravdivou víru, ale stále to neví. V jednom případě má Smith důkazy o tom, že Jones vlastní Ford, a usuzuje, že buď Jones vlastní Ford, nebo Brown je v Barceloně. Jones Ford nevlastní, ale Brown je shodou okolností v Barceloně. Smith ospravedlnil pravdivou víru, ale neví to.

Filozofové navrhli mnoho odpovědí. Někteří přidávají čtvrtou podmínku, jako je absence falešných lemmat nebo spolehlivost. Jiní tvrdí, že poznání je primitivní koncept. Další zaměřují pozornost na proces, kterým se utvářejí přesvědčení. Externalisté se domnívají, že ospravedlnění závisí na faktech o prostředí znalce, nikoli pouze na tom, k čemu má znalec přístup. Internalisté zastávají opak. Debata pokračuje a Gettierovy případy zůstávají testem pro jakoukoli teorii poznání.

Druhy znalostí

• Výroková. Vědomí, že něco je pravda.
• Procedurální. Znalost toho, jak něco udělat.
• Seznámení. Přímá obeznámenost s něčím.
• Tacit. Znalost, kterou je těžké formulovat.

Vědomosti nejsou totéž co jistota. Můžete něco vědět a stále být otevřeni revizi.