Viděli jste tisíce východů slunce. Očekáváte další zítra. Toto očekávání je indukce, uvažování z konkrétních pozorování k obecným závěrům. Slunce v zaznamenané historii vycházelo každý den, takže vyjde znovu. Tento vzorec není logikou zaručen. Je pravděpodobný, nikoli jistý. David Hume poukázal na to, že indukci nelze ospravedlnit pouze rozumem. Jakýkoli argument pro indukci by sám o sobě spoléhal na indukci, což činí zdůvodnění kruhovým. Problém indukce zůstává jednou z nejhlubších hádanek ve filozofii.

Indukce je páteří vědy. Zákony a teorie jsou zobecněním pozorování. Věda však používá také dedukci, abdukci a statistickou inferenci. Hypoteticko-deduktivní metoda kombinuje všechny tři: je navržena hypotéza, jsou odvozeny předpovědi a předpovědi jsou testovány na základě pozorování. Pokud předpovědi platí, je hypotéza podpořena. Pokud selžou, je oslabena. Indukce není jedinou formou vědeckého uvažování, ale je nepostradatelná. Bez ní bychom se nemohli učit ze zkušeností.

Formy indukce

• Enumerative. Zobecňování ze vzorku na populaci.
• Analogické. Zdůvodnění z podobných případů.
• Kauzální. Odvozování příčin z korelací.
• Statistical. Vyvozování závěrů z pravděpodobnostních dat.

Indukce je omylná. Závěr může být pravděpodobný a přesto chybný. To je cena za učení se ze zkušenosti.