Některé činy jsou špatné bez ohledu na to, co dobrého z nich plyne. To je základní tvrzení deontologie, etické teorie, která zakládá morálku na povinnostech a pravidlech spíše než na důsledcích. Lhaní, porušení slibu nebo zabití nevinné osoby je zakázáno, i když by výsledek byl lepší. Slovo pochází z řeckého deon, což znamená povinnost. Immanuel Kant je nejvlivnějším deontologem, ačkoli tradice zahrnuje i další, včetně W. D. Rosse a jeho teorie prima facie povinností.

Kant tvrdil, že morální požadavky jsou kategorické. Nezávisí na tom, co chcete nebo co se stane. Vztahují se na všechny racionální bytosti. Jeho kategorický imperativ testuje maximy otázkou, zda by mohly být univerzálními zákony a zda považují lidstvo za cíl. Ross přísnost zmírnil. Tvrdil, že máme několik prima facie povinností, jako je věrnost, vděčnost a neškodnost, a že když se střetávají, musíme posoudit, která z nich je v dané situaci přísnější. Kritici deontologie poukazují na problém protichůdných povinností a obtížnost aplikace absolutních pravidel na chaotické okolnosti. Obránci odpovídají, že důsledky jsou důležité, ale nemohou ospravedlnit všechno.

Deontologická témata

• Povinnost. Morální požadavky jsou závazné bez ohledu na výsledky.
• Pravidla. Některé úkony jsou zakázané nebo povinné.
• Respekt k osobám. Zacházejte s jednotlivci jako s cílem, ne jen jako s prostředkem.
• Záměry. Morální kvalita činu částečně závisí na vůli konatele.

Deontologie kontrastuje s utilitarismem, který hodnotí činy podle jejich důsledků, a s etikou ctnosti, která se zaměřuje na charakter.