Probudíte se. V místnosti je šero, v ústech máte chuť po mědi a někde štěká pes. To všechno víte, aniž byste se o to snažili. Toto poznání – pociťovaná přítomnost vaší vlastní zkušenosti – je vědomí. Není to totéž co inteligence, paměť, nebo dokonce bdění. Člověk ve snu si může být vědom toho, že ho pronásleduje tygr, zatímco jeho tělo leží v klidu. Náměsíčný člověk může chodit po schodech s otevřenýma očima a nic nehlásit.

Filozofové rozdělili tento koncept na dva problémy. Snadný problém se ptá, jak mozek zpracovává informace, ukládá je a používá je k řízení chování. Složitý problém se ptá, proč se jakékoli toto zpracování vůbec nějak jeví. Můžete zmapovat každý neuron, který se aktivuje, když někdo ucítí vůni růže, ale samotná vůně – sladkost, vzpomínka, kterou vyvolává – zůstává tvrdohlavě soukromá.

Klíčové rozdíly

• Fenomenální vědomí: syrová subjektivní zkušenost, jako bodnutí od řezné rány papírem.
• Přístup k vědomí: informace dostupné pro uvažování a řeč.
• Sebeuvědomění: schopnost rozpoznat sebe sama jako samostatnou entitu.

Vědci studují vědomí pomocí zobrazování mozku, anestezie a poruch, jako je slepý zrak, kdy pacienti reagují na vizuální podněty, které nevidí. Tato oblast zůstává rozdělena na ty, kteří očekávají nervovou odpověď, a ty, kteří mají podezření, že samotná otázka je chybně formulovaná.