Farmakokinetika je studium toho, jak tělo reaguje s lékem. Dělí se do čtyř procesů: absorpce, distribuce, metabolismus a vylučování, často zkráceně ADME. Tyto procesy společně určují, kolik léku dosáhne svého cíle, jak dlouho tam zůstává a jak rychle je vylučován. Jedná se o kvantitativní obor, který využívá matematické modely k popisu změn koncentrace v čase.

Základními parametry jsou clearance, distribuční objem a poločas rozpadu. Clearance je objem krve vyloučený z léčiva za jednotku času. Distribuční objem je teoretické číslo, které vyjadřuje, jak široce se léčivo šíří tělem. Poločas rozpadu je doba, za kterou koncentrace klesne na polovinu. Tyto parametry určují dávkovací režim: kolik léčiva podat a jak často. Vysvětlují také, proč některé léky potřebují úvodní dávku k rychlému dosažení terapeutických hladin, zatímco jiné se podávají od začátku jako udržovací dávka.

Klíčové parametry:

• Absorpce. Jak se lék dostává do krevního oběhu.
• Distribuce. Jak se lék dostává do tkání.
• Metabolismus. Jak je lék chemicky modifikován.
• Vylučování. Jak lék opouští tělo.
• Clearance a poločas rozpadu. Jak rychle se lék vylučuje.

Farmakokinetika se u jednotlivých pacientů liší v závislosti na věku, hmotnosti, genetice, funkci ledvin, funkci jater a lékových interakcích. Terapeutické monitorování léčiv využívá farmakokinetické principy k úpravě dávek léků s úzkým terapeutickým oknem.