Protilátky jsou proteiny, které imunitní systém používá k rozpoznání a neutralizaci cizích vetřelců. Monoklonální protilátka je laboratorně vyrobená kopie jedné protilátky, produkovaná identickými imunitními buňkami, které jsou všechny klony jedné rodičovské buňky. To znamená, že každá molekula je stejná a cílí na stejný specifický epitop. Díky své přesnosti jsou účinnými nástroji pro léčbu rakoviny, autoimunitních onemocnění a infekčních onemocnění.

Tato technologie pochází ze 70. let 20. století, kdy vědci spojili buňku produkující protilátky s myelomovou buňkou, aby vytvořili hybridom, který by mohl růst donekonečna a produkovat jedinou protilátku. Od té doby se obor přesunul k metodám rekombinantní DNA, které vědcům umožňují vytvářet protilátky s lidskými, myšími nebo chimérickými sekvencemi. Humanizované protilátky snižují riziko imunitních reakcí proti samotnému léčivu. Monoklonální protilátky mohou blokovat receptor, neutralizovat virus, doručit lékovou dávku nebo rekrutovat imunitní buňky k usmrcení cíle. Obvykle se podávají infuzí nebo injekcí, protože by byly v trávicím traktu zničeny.

Mezi příklady patří:

• Trastuzumab. Cílí na HER2-pozitivní rakovinu prsu.
• Rituximab. Cíleně působí na CD20 B buňky u lymfomu a autoimunitních onemocnění.
• Adalimumab. Cíleně působí na TNF u revmatoidní artritidy a Crohnovy choroby.
• Pembrolizumab. Cílí na PD-1 a posiluje imunitní útok na rakovinu.

Nyní jsou k dispozici biosimilární léky několika monoklonálních protilátek, což snižuje ceny některých léčebných postupů.