Astma zužuje dýchací cesty. Svaly kolem průdušek se stahují, jejich sliznice otéká a hlen ucpává průchod. Vydechování se stává namáhavým. Bronchodilatancia tyto svaly uvolňují a během několika minut otevírají dýchací cesty. Jsou to záchranné léky, nikoli léky na zmírnění bolesti. Neléčí základní zánět.

Hlavními typy jsou beta-2 agonisté a anticholinergika. Krátkodobě působící beta-2 agonisté, jako je albuterol, účinkují během několika minut a trvají čtyři až šest hodin. Jsou klasickým záchranným inhalátorem. Dlouhodobě působící beta-2 agonisté, jako je salmeterol, trvají dvanáct hodin nebo déle a používají se k udržovací léčbě, vždy v kombinaci s inhalačním kortikosteroidem pro astma. Anticholinergika, jako je ipratropium, blokují jinou dráhu a často se používají u CHOPN. Theofylin, starší perorální bronchodilatancium, se v současnosti používá jen zřídka kvůli svému úzkému terapeutickému oknu.

Praktické body:

• Záchrana vs. kontrola. Bronchodilatancia zmírňují příznaky; inhalační steroidy je časem snižují.
• Technika. Technika inhalace je stejně důležitá jako samotný lék. Pomoci může inhalační nástavec.
• Nadměrné používání. Potřeba záchranného inhalátoru více než dvakrát týdně naznačuje špatnou kontrolu.
• Nežádoucí účinky. U beta-2 agonistů se často vyskytuje třes, zrychlený srdeční tep a bolest hlavy.

Při akutním záchvatu se bronchodilatancia podávají nebulizérem pro rychlejší podání.