Krev se musí srazit, aby zastavila krvácení, ale sraženiny, které se tvoří tam, kde nejsou potřeba, mohou způsobit smrt. Antikoagulancia zpomalují proces srážení krve, čímž snižují riziko mrtvice, hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Tyto léky nerozpouštějí stávající sraženiny. Zabraňují tvorbě nových a brání růstu stávajících.

Klasickým lékem je warfarin, antagonista vitaminu K, který se používá od 50. let 20. století. Vyžaduje pravidelné krevní testy ke kontrole INR, což je ukazatel doby srážení krve, protože dávkovací okno je úzké. Potraviny a další léky s ním neustále interagují. Novější přímá perorální antikoagulancia, jako je apixaban a rivaroxaban, účinkují rychleji, vyžadují méně sledování a v mnoha indikacích do značné míry nahradily warfarin, ačkoli warfarin si stále udržuje pozici v oblasti mechanických srdečních chlopní.

Klíčové body pro každého, kdo bere tyto drogy:

• Riziko krvácení. Zastavení drobných řezných ran trvá déle. Hlavním problémem je závažné krvácení.
• Reverzní látky. Vitamín K pro warfarin, specifická antidota pro novější léky.
• Interakce. NSAID, některá antibiotika a určité potraviny mění účinek.
• Monitorování. Warfarin vyžaduje pravidelné kontroly INR; DOAC vyžadují pravidelné testy funkce ledvin a jater.

Heparin podávaný injekčně působí rychleji a v nemocnicích se používá v akutních situacích.