Vlnová délka je vzdálenost od jednoho vrcholu vlny k dalšímu. Ve viditelném spektru určuje odstín, který vnímáme. Kratší vlnové délky se jeví fialově nebo modře; delší vlnové délky se jeví červeně. Lidské oko je citlivé na úzké pásmo zhruba 400 až 700 nanometrů.

Stejná fyzikální vlastnost určuje i další formy elektromagnetického záření a mechanických vln. Rádiové vlny mají vlnové délky měřené v metrech nebo delších; rentgenové záření má vlnové délky mnohem kratší než viditelné světlo. U zvuku je vlnová délka nepřímo úměrná výšce tónu pro danou rychlost šíření.

Ve výzkumu zraku se vlnová délka odlišuje od psychologického vnímání barvy. Dvě světla s různým spektrálním složením mohou vytvářet identické barevné vjemy (metamery). Naopak, stejná vlnová délka se může jevit odlišně v závislosti na okolním kontextu a stavu adaptace.

• Vzdálenost mezi po sobě jdoucími vlnovými vrcholy
• Určuje odstín ve viditelném spektru
• Nepřímo úměrné frekvenci
• Platí pro světlo i zvuk

Přesná regulace vlnové délky je zásadní v experimentech s barevným viděním a v technologiích, jako jsou lasery a spektroskopie.