Tóninou skladby je její tonální centrum – nota a akord, které se v ní cítí jako doma. Například hudba v tónině C dur má tendenci začínat a končit v C a používá noty stupnice C dur jako svůj primární materiál.

Předznamenání na začátku notové osnovy ukazují, které tóny se konzistentně zvyšují nebo snižují. Modulace nastává, když se hudba dočasně nebo trvale přesune do jiné tóniny. Vztahy mezi tóninami tvoří základ mnoha tónin a analýz.

Posluchači cítí tóninu i bez teoretických znalostí. Skladba, která končí mimo svou domovskou tóninu, se může zdát nedořešená. Skladatelé si vybírají tóniny z praktických důvodů (rozsah nástrojů, hlasová pohodlí) a pro expresivní barvu, ačkoli emocionální asociace jednotlivých tónin jsou částečně kulturní a historické.

• Tónový střed skladby
• Označeno předznamenáním klíče
• Může se měnit modulací
• Organizuje melodii a harmonii