Motivace je potřeba nebo touha, která dodává energii a řídí chování. Je to vnitřní nebo vnější síla, která iniciuje, udržuje a vede akci směrem k cíli.

Biologické motivy, jako je hlad, žízeň a sex, vznikají z fyziologických nerovnováh a homeostatických mechanismů. Mezi psychologické motivy patří potřeba úspěchu, sounáležitosti a autonomie. Teorie sahají od teorií zaměřených na redukci pudů, které zdůrazňují snížení vnitřního napětí, přes teorie motivace, které zdůrazňují přitažlivost vnějších odměn, až po kognitivní teorie, které kladou důraz na očekávání, cíle a sebeúčinnost.

Vnitřní motivace vyplývá z inherentního zájmu nebo uspokojení z činnosti; vnější motivace vyplývá z oddělitelných výsledků, jako je odměna nebo pochvala. Kvalita a vytrvalost chování se v těchto dvou formách často liší. Kulturní hodnoty, individuální rozdíly a situační faktory utvářejí to, co lidé považují za motivující a jak silně se o to usilují.

Chování, které pokračuje tváří v tvář překážkám, má obvykle motivační zdroj.