Plochá postava je jednoduchá. Je definována jedinou vlastností nebo myšlenkou. Nemění se. Nemají složité motivace. V příběhu slouží určitému účelu: podpořit protagonistu, poskytnout komickou úlevu nebo reprezentovat typ. Nejsou středem pozornosti. Jsou pozadím.

Termín pochází z knihy E. M. Forstera s názvem Aspekty románu. Rozlišoval mezi plochými a kulatými postavami. Kulaté postavy jsou složité a mění se. Ploché postavy jsou jednoduché a statické. Plochá postava může být zapamatovatelná. Paní Micawberová v Davidu Copperfieldovi je plochá, ale živá. Vždy říká, že pana Micawbera nikdy neopustí. To je její jediný rys. Stačí to.

Charakteristiky plochých postav

• Definováno jednou nebo dvěma vlastnostmi.
• Nemění se.
• Předvídatelné chování.
• Slouží specifické funkci.
• Často vedlejší postavy.

Ploché postavy nejsou špatně napsané. Jsou efektivní. Příběh je potřebuje. Číšník, který se objeví v jedné scéně, nepotřebuje žádné pozadí. Padochův poskok nepotřebuje oblouk vykoupení. Ploché postavy udržují příběh soustředěný. Nerozptylují. Podporují téma. Ale příběh pouze s plochými postavami je povrchní. Protagonista musí být kulatý. Antagonista by měl být kulatý. Vedlejší postavy mohou být ploché. Rovnováha závisí na příběhu. Komedie může použít více plochých postav pro smích. Tragédie potřebuje kulaté postavy pro emocionální hloubku. Plochá postava je nástroj. Pokud se použije dobře, je neviditelná. Pokud se použije špatně, je stereotypní. Rozdíl je v tom, zda působí jako člověk, nebo jako typ. Plochá postava, která je typem, je v pořádku. Plochá postava, která je stereotypní, ne. Hranice je tenká, ale důležitá.