Autor píše z nějakého důvodu. Tento důvod ovlivňuje každou volbu: výběr slov, délku věty, důkazy, tón. Účelem může být informovat, přesvědčit, pobavit nebo vyjádřit. Učebnice informuje. Volební projev přesvědčuje. Thriller baví. Soukromý deník vyjadřuje. Většina textů mísí účely, ale jeden obvykle dominuje.

Identifikace účelu je čtenářská dovednost. Podívejte se na název. Zvažte publikum. Prozkoumejte tón. Vědecký článek používá neutrální jazyk a cituje data. Názorový sloupek používá emocionální apely a rétorické otázky. Stejné téma lze zpracovat s různými účely. Článek o změně klimatu může v jedné publikaci informovat a v jiné přesvědčovat.

Čtyři hlavní účely

• Informovat: prezentovat fakta a vysvětlení.
• Přesvědčit: přesvědčit čtenáře, aby věřil nebo jednal.
• Zábava: zaujmout a pobavit.
• Vyjádření: sdělení osobních myšlenek a pocitů.

Účel není vždy uveden. Někdy si ho čtenář musí odvodit. Satirická esej na povrchu baví, ale ve středu přesvědčuje. Paměti vyjadřují osobní zkušenost, ale také informují o době nebo místě. Účel určuje, jak by měl čtenář k textu přistupovat. Čtěte informativní text kvůli faktům. Čtěte přesvědčivý text kvůli argumentům. Čtěte zábavný text pro potěšení. Autorův účel je důvodem existence textu. Bez něj jsou slova jen slovy.