Organické pozůstatky obsahují vestavěný chronologický signál. Radiokarbonové datování měří rozpad uhlíku-14 v kdysi živém materiálu a odhaduje dobu od smrti. Tato metoda od svého vývoje v polovině dvacátého století transformovala archeologii a studium pozdního kvartéru.

Během života si organismy vyměňují uhlík s atmosférou; po smrti se radioaktivní izotop rozpadá známou rychlostí. Měření zbývajícího uhlíku-14 poskytuje věk před současností, podmíněný kalibrací podle letokruhů a dalších záznamů, které korigují minulé změny v atmosférické koncentraci.

Tato technika funguje nejlépe u vzorků starých až do věku přibližně 50 000 let. Kontaminace, vlivy rezervoárů a nejistoty kalibrace vyžadují pečlivý odběr vzorků a jejich interpretaci. Navzdory omezením poskytuje radiokarbonové datování absolutní stáří, které ukotvuje relativní sekvence a propojuje archeologická naleziště napříč regiony.

• Metoda datování pomocí rozpadu uhlíku-14
• Platí pro organické materiály
• Vyžaduje kalibraci pro přesnost
• Nezbytný nástroj v archeologii a paleovědě