Eutrofizace je obohacování vody živinami, zejména dusíkem a fosforem. Zní to neškodně, ale není. Nadbytečné živiny spouštějí explozivní růst řas a rostlin. Když odumírají, bakterie je rozkládají a spotřebovávají kyslík. Voda se stává hypoxickou. Ryby a korýši umírají. Ekosystém se hroutí.

Hlavním zdrojem je zemědělství. Hnojiva aplikovaná na pole odtékají do potoků a řek. Hospodářský odpad přidává další živiny. Čistírny odpadních vod vypouštějí živiny i po zpracování. V jezerech je fosfor často limitující živinou. V pobřežních vodách obvykle řídí dusík. Vědět, která z nich omezuje růst, říká manažerům, na co se zaměřit.

Problém je globální. Erijské jezero trpí toxickým květem řas, které městům zastavily dodávky pitné vody. Baltské moře má mrtvou zónu o velikosti Dánska. Čínské jezero Taihu se v roce 2007 zezelenalo sinicemi. Řešení eutrofizace vyžaduje omezení odtoku živin u zdroje. To znamená změnu zemědělských postupů, modernizaci čistíren odpadních vod a obnovu mokřadů, které přirozeně filtrují vodu.

Hlavní živiny

• Dusík
• Fosfor
• Draslík (méně často omezující)
• Zemědělský odtok
• Odpadní vody a čisticí prostředky