Uhlík se neustále pohybuje mezi atmosférou, oceány, pevninou a živými organismy. Tento pohyb je uhlíkový cyklus. Rostliny přijímají oxid uhličitý ze vzduchu fotosyntézou. Zvířata rostliny jedí a uvolňují uhlík dýcháním. Když organismy uhynou, rozkladače vracejí uhlík do půdy a ovzduší. Oceány absorbují uhlík a ukládají ho v hluboké vodě a sedimentech.

Tento cyklus udržoval atmosférický uhlík zhruba stabilní po tisíce let. Tato rovnováha je nyní narušena. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje uhlík, který byl po miliony let uvězněn v podzemí. Odlesňováním se odstraňují stromy, které by uhlík absorbovaly. Výsledkem je rychlé hromadění CO2 v atmosféře, z přibližně 280 ppm před industrializací na více než 420 dnes.

Některé úložiště uhlíku absorbují část toho, co lidé vypouští. Oceány absorbují zhruba čtvrtinu. Lesy a půda zabírají další čtvrtinu. Zbytek zůstává v atmosféře a způsobuje oteplování. Jak se oceány oteplují, absorbují méně. Jak lesy hoří, uvolňují více. Tyto zpětné vazby by mohly urychlit změnu klimatu.

Klíčové rezervoáry

• Atmosféra
• Oceány
• Půdy a permafrost
• Ložiska fosilních paliv
• Živá biomasa