Oxymoron je řečnická figura, která spojuje protichůdné pojmy v jednom výrazu. Střet protikladů vytváří paradoxní efekt.

„Ohlušující ticho“, „živoucí smrt“ a „sladký smutek“ jsou známé oxymórony. Tento prostředek nutí čtenáře držet pohromadě dvě neslučitelné myšlenky a často odhaluje složitější pravdu, než by kterýkoli z těchto termínů dokázal vyjádřit samostatně. Básníci a dramatici používají oxymóron k zachycení ambivalentních emocionálních stavů; běžná řeč ho používá k zdůraznění nebo ironii. Shakespearovy hry jsou bohaté na figury.

Oxymoron se od paradoxu liší tím, že operuje na úrovni fráze, nikoli tvrzení, ačkoli tyto dva pojmy spolu úzce souvisejí. Úspěšný oxymoron působí překvapivě i výstižně; vynucený oxymoron působí pouze chytře. Figura vzkvétá díky napětí, které vytváří, a díky krátkému duševnímu úsilí potřebnému k vyřešení nebo přijetí rozporu.

Když se dvě protichůdná slova spojí do jednoho výrazu, výsledkem je oxymoron.