Metafikce je fikce, která si vědomě upozorňuje na svůj vlastní status fikce. Boří iluzi reality, aby prozkoumala podstatu vyprávění příběhů.

Postavy mohou oslovovat čtenáře, komentovat děj, jak se odvíjí, nebo se potýkat s autorem, který je vytvořil. Vyprávění může zahrnovat diskuse o tom, jak narativy fungují, nebo může prezentovat alternativní verze stejných událostí. Laurence Sterneův román Tristram Shandy je raným příkladem; spisovatelé dvacátého století, jako byli Borges, Calvino a Barth, učinili z metafikce ústřední formu experimentální fikce. Efekt může být hravý, filozofický nebo obojí.

Metafikce není jen experimentální dekorace. Vyvolává otázky o autorství, autoritě, vztahu mezi uměním a životem a roli čtenáře při vytváření významu. Někteří čtenáři ji považují za osvobozující; jiní ji považují za chladnou nebo sebestřednou. Pokud je úspěšná, prohlubuje, nikoli ničí zaujetí tím, že činí akt čtení součástí tématu příběhu.

Beletrie, která ví, že je fikcí, a zároveň to čtenáři dává vědět, je metafikce.