Paměti jsou vyprávěním osobní zkušenosti zaměřeným na určité období, téma nebo vztah, nikoli na celý život. Jsou autobiografické, ale selektivní.

Na rozdíl od komplexní autobiografie se memoáry mohou zabývat pouze několika lety, jediným vztahem nebo určujícím bojem. Autor formuje materiál s ohledem na tematickou soudržnost a emocionální pravdivost, často s využitím technik fikce – scény, dialogu, reflexe – a zároveň zůstává vázán na skutečné události. Omylnost paměti je někdy uznávána i v samotném textu. Boom současných memoárů rozšířil škálu hlasů a témat, která stojí za zaznamenání.

Memoáry se nacházejí na pomezí soukromých vzpomínek a veřejné literatury. Čtenáři očekávají jak upřímnost, tak i řemeslné zpracování. Vyvstávají etické otázky ohledně zobrazování žijících lidí a rovnováhy mezi osobním odhalením a diskrétností. V nejlepším případě memoáry proměňují individuální zkušenost ve sdílené zkoumání toho, jak jsou životy prožívány a chápány.

Tvarovaný popis části života, napsaný osobou, která jej prožila, je memoár.