Haiku je krátká japonská básnická forma, která se tradičně skládá ze sedmnácti slabik uspořádaných do tří řádků o pěti, sedmi a pěti. Obvykle zachycuje okamžik vnímání, často zahrnující přírodu a roční odkaz.

Klasické haiku představuje spíše obraz nebo juxtapozici než tvrzení či argument. Dvě části básně odděluje řezné slovo nebo obrat a vyzývá čtenáře k doplnění spojení. Mezi nejslavnější praktiky patří Bašó, Buson a Issa. V adaptaci do angličtiny se počet slabik někdy uvolní, ale duch stručnosti, konkrétnosti a soustředění na přítomný okamžik zůstává zachován.

Haiku není jen malá báseň; jeho cílem je dosáhnout specifického druhu rezonance – pocitu, že prchavé pozorování otevřelo prostor něčemu většímu. Moderní haiku v různých jazycích pokračuje v tradici a zároveň zkoumá městská témata a variace volné formy. Disciplína extrémní komprese si nutí k přesnosti obrazu a dikce.

Sedmnáct slabik, tři verše a okamžik zastavený pro čtenářovo zamyšlení – to je tradiční haiku.