Rámcové vyprávění je příběh, který v sobě obsahuje další příběh. Vnější vyprávění poskytuje kontext pro vyprávění vnitřního vyprávění.

Chaucerovi poutníci se dohodli, že si budou cestou do Canterbury vyprávět příběhy; pouť je rámcem. Ve filmu Frankenstein Waltonovy dopisy uzavírají Viktorovo vyprávění, které samo o sobě uzavírá vyprávění stvoření. Tisíc a jedna noc využívá Šeherezádinu situaci jako rámec pro desítky vložených příběhů. Struktura může vytvářet odstup, přidávat vrstvy spolehlivosti nebo nespolehlivosti a komentovat samotný akt vyprávění.

Rámcové narativy se liší v tom, jak plně je rozvinut vnější příběh. Někdy je rámec propracovaný a vrací se na konci; jindy se jedná o krátký prolog a epilog. Vztah mezi rámcem a vloženým příběhem je součástí významu díla: vnější situace může být paralelní, kontrastní nebo motivující vnitřní narativ. Tato forma zůstává populární, protože znásobuje perspektivy a upozorňuje na to, jak příběhy utvářejí jejich vypravěči.

Pokud jeden narativ existuje za účelem obsažení a prezentace jiného, ​​​​jedná se o strukturu rámcového narativu.