Lidová pohádka je příběh, který se v rámci komunity ústně traduje z generace na generaci. Nemá jediného identifikovatelného autora a existuje v mnoha variantách.

Mezi lidové pohádky patří pohádky, příběhy o zvířatech, legendy a vtipy. Často se v nich objevují známé postavy, magičtí pomocníci nebo protivníci a jasné morální nebo praktické důsledky. Protože byly formovány opakovaným vyprávěním, tíhnou k silným zápletkám, zapamatovatelným motivům a jazyku, který si lze snadno zapamatovat a interpretovat. Sběratelé, jako například bratři Grimmové, zapisovali verze, které pak vstoupily do literární kultury, a někdy upevnili kdysi proměnlivou tradici do standardního textu.

Lidové pohádky se od mýtů liší tím, že se méně zaměřují na bohy a kosmický původ a více na lidské nebo zvířecí protagonisty ve světě, který se podobá světu vypravěčů, jakkoli je okouzlující. I nadále se adaptují do dětské literatury, filmu a beletrie. Jejich studium odhaluje jak univerzální narativní vzorce, tak kulturně specifické hodnoty.

Příběh, který patří spíše lidu než jednomu autorovi a který byl utvářen mnoha jazyky, je lidová pohádka.