Epický hrdina je ústřední postavou epické básně – postavou vysokého postavení, jejíž mimořádné činy a vlastnosti ztělesňují hodnoty určité kultury. Hrdinovy ​​činy ovlivňují osud národa nebo dokonce lidstva.

Achilles, Odysseus, Aeneas a Beowulf jsou klasickými příklady. Disponují nadlidskou silou nebo mazaností, ale zároveň čelí lidským omezením a morálním zkouškám. Epický hrdina často dostává pomoc nebo překážky od bohů, podniká cestu nebo výpravu a konfrontuje monstra, soupeře nebo přírodní síly. Pověst a čest jsou obvykle ústředními tématy. Pozdější literatura tento typ zkomplikovala a vytvořila neochotné, chybné nebo antihrdinské verze, přesto původní vzorec zůstává rozpoznatelný.

Epický hrdina je větší než obyčejný život, ale není to nic, s čím se nelze ztotožnit. Čtenáři nebo posluchači jsou vyzýváni, aby hrdinu obdivovali, porovnávali se s ním a viděli odraz své vlastní kultury v idealizované podobě. Hrdinův konečný osud – triumf, smrt nebo apoteóza – nese kolektivní význam.

Postava, jejíž příběh je dostatečně rozsáhlý, aby unesl tíhu představivosti celého národa, je epický hrdina.