Vyvrcholení je bod nejvyššího napětí nebo největší emocionální intenzity v příběhu. Je to okamžik, ke kterému se směřuje vzestupná dějová linie a po kterém se příběh posouvá k rozuzlení.

V detektivce může být vyvrcholením konfrontace s viníkem; v tragédii to může být nezvratná volba nebo odhalení, které zpečetí osud protagonisty. Termín se může také vztahovat na rétorickou figuru, v níž jsou myšlenky seřazeny vzestupně podle důležitosti. Ve struktuře zápletky však označuje dramatický vrchol. Všechno před ním připravuje půdu; vše po něm se zabývá důsledky.

Dobře připravené vyvrcholení působí překvapivě i nevyhnutelně. Pokud přijde příliš brzy, zbytek příběhu se vleče; pokud se příliš dlouho odkládá, nastupuje netrpělivost. Okolní struktura – vzestupná dějová linie, klesající dějová linie, rozuzlení – existuje z velké části proto, aby vyvrcholení dodalo jeho plný účinek.

Scéna, ve které ústřední konflikt dosáhne své rozhodující intenzity, je vyvrcholením.