Narážka je nepřímý odkaz na osobu, místo, událost nebo literární dílo, u kterého autor očekává, že je čtenář rozpozná. Vkládá význam do několika slov tím, že si vypůjčuje ozvěnu něčeho již známého.

Když je postava nazývána „novodobým Prométheem“, narážka s sebou nese celý mýtus o nositeli ohně a jeho trestu. Shakespearovy hry jsou plné biblických a klasických narážek; moderní romány a filmy v této praxi pokračují, někdy tak lehce, že odkaz zachytí jen část publika. Tento prostředek funguje pouze tehdy, když je přítomna sdílená kulturní znalost; nejasná narážka selže nebo pouze zarazí.

Narážka se liší od přímé citace nebo citace. Je letmá, často nevyslovená a vyzývá čtenáře k doplnění souvislosti. Nadměrné používání může text působit přeplněně nebo snobsky, ale dobře umístěná narážka prohlubuje tón, vytváří ironii nebo nenápadně srovnává současný příběh s širší tradicí.

Jediné jméno nebo fráze může otevřít dveře k celému dřívějšímu příběhu. To je ekonomika narážek.