Sto dolarů dnes koupí méně než před dvaceti lety. Tento pokles je ztrátou kupní síly, tedy množství zboží a služeb, které si lze za jednotku peněz koupit. Inflace kupní sílu snižuje. Deflace ji zvyšuje. Mzdy sice mohou růst, ale pokud ceny rostou rychleji, pracující jsou na tom reálně hůře.

Ekonomové rozlišují mezi nominálními a reálnými hodnotami. Nominální mzdy jsou to, co vidíte na výplatní pásce. Reálné mzdy se zohledňují v inflaci a odrážejí to, co si skutečně můžete koupit. Zaměstnanec, kterému se plat zvýší o 3 procenta, když je inflace 5 procent, si reálně snížil plat, i když nominální mzda vzrostla. Vlády, odbory a centrální banky tento rozdíl bedlivě sledují.

Kupní síla se v jednotlivých zemích také liší. Za dolar si v Thajsku koupíte více než ve Švýcarsku. Proto ekonomové používají paritu kupní síly (PPP) k porovnání životní úrovně. HDP Číny je při tržních směnných kurzech menší než HDP Spojených států, ale po očištění o PPP je větší, protože zboží a služby tam stojí méně. PPP není dokonalá, ale dává jasnější představu o tom, kam až výplata skutečně dosáhne.

Související opatření

• Reálné mzdy: nominální mzdy upravené o inflaci
• Index spotřebitelských cen: sleduje změny kupní síly
• Parita kupní síly: porovnává měny podle toho, co si za ně můžete koupit
• Reálná úroková sazba: nominální sazba mínus inflace