Hotovost v peněžence, mince ve sklenici, zůstatky na běžném účtu, spořicí vklady, fondy peněžního trhu. To vše je součástí peněžní zásoby, celkového množství peněz obíhajících v ekonomice v daném okamžiku. Ekonomové jej dělí do kategorií. M1 zahrnuje nejlikvidnější formy: fyzickou měnu a běžné vklady. M2 zahrnuje spořicí účty a malé termínované vklady. M3, který již Federální rezervní systém nesleduje, zahrnoval velké institucionální fondy.

Proč je peněžní zásoba důležitá? Protože ovlivňuje ceny, úrokové sazby a ekonomickou aktivitu. Pokud peněžní zásoba roste rychleji než produkce ekonomiky, inflace má tendenci ji následovat. Pokud se zmenší, může dojít k deflaci a recesi. Tento vztah není mechanický, ale je reálný. Milton Friedman proslul tvrzením, že inflace je vždy a všude monetárním jevem.

Centrální banky ovlivňují peněžní zásobu prostřednictvím svých politických nástrojů. Když nakupují dluhopisy, vlévají peníze do bankovního systému. Když je prodávají, odčerpávají je. Komerční banky také vytvářejí peníze, když poskytují úvěry, protože úvěr se stává vkladem někde jinde. Tento multiplikační efekt znamená, že centrální banka nekontroluje peněžní zásobu dokonale, pouze ji postrkuje.

Peněžní agregáty

• M0: fyzická měna a rezervy centrální banky
• M1: oběživo plus běžné vklady
• M2: M1 plus úspory a malé termínované vklady
• M3: M2 plus velké institucionální fondy