Produktivita měří rychlost, s jakou ekosystém vytváří organickou hmotu. Je to rychlost, s jakou rostliny přeměňují sluneční světlo na biomasu prostřednictvím fotosyntézy. Hrubá primární produktivita je celkové množství produkované organické hmoty. Čistá primární produktivita je to, co zbývá poté, co rostliny část této hmoty použijí pro vlastní dýchání. Rozdíl spočívá v tom, co uživí býložravce, rozkladače a zbytek potravního řetězce. Produktivita se obvykle měří v gramech uhlíku na metr čtvereční za rok.

Produktivita se značně liší. Tropické deštné pralesy a korálové útesy patří k nejproduktivnějším ekosystémům na Zemi. Pouště a tundra jsou nejméně produktivní. Produktivita závisí na slunečním záření, vodě, živinách a teplotě. Tam, kde je čehokoli z těchto faktorů nedostatek, produktivita klesá. Produktivitu oceánů často omezuje železo nebo dusík. Produktivitu suchozemců často omezuje voda nebo fosfor. Vědci sledují produktivitu ze satelitů a měří zeleň vegetace v průběhu času. Tato měření pomáhají monitorovat sucha, odlesňování a dopady klimatu.

Typy produktivity

• Hrubá primární produktivita: celková fotosyntéza.
• Čistá primární produktivita: po dýchání rostliny.
• Sekundární produktivita: biomasa vytvořená konzumenty.
• Stojatá plodina: biomasa přítomná v daném okamžiku.

Produktivita není totéž co biodiverzita. Produktivní ekosystém může podporovat mnoho druhů, ale samotná produktivita nezaručuje rozmanitost.