Fosfor se neplave. Na rozdíl od uhlíku a dusíku nemá plynnou fázi. Koloběh fosforu přenáší tento prvek půdou, vodou a živými organismy, ale nikdy se nedostane do atmosféry. Fosfor pochází z hornin, které pomalu zvětrávají a uvolňují fosfát do půdy. Rostliny ho absorbují kořeny. Zvířata ho získávají konzumací rostlin nebo jiných živočichů. Když organismy uhynou, rozkladači vracejí fosfor zpět do půdy. Část z něj se vyplaví do řek a oceánů, kde se usazuje v sedimentech a po miliony let se opět stává horninou.

Cyklus je pomalý. Zvětrávání uvolňuje fosfor rychlostí, která omezuje růst rostlin v mnoha ekosystémech. Proto je fosfor často limitující živinou ve sladkovodních jezerech. Lidská činnost změnila rovnováhu. Těžba fosfátových hornin pro hnojiva přesouvá velké množství fosforu z geologických rezerv do farem a vodních toků. Odtok z polí a odpadní vody přenáší fosfor do jezer a pobřežních vod, což spouští květ řas. Když řasy odumírají, rozklad spotřebovává kyslík a vytváří mrtvé zóny. Snížení znečištění fosforem znamená řízení používání hnojiv a zlepšení čištění odpadních vod.

Klíčové vlastnosti

• Žádná atmosférická fáze.
• Pochází ze zvětrávání hornin.
• Často limitující živina ve sladké vodě.
• Nadbytek způsobuje květ řas a odumřelé zóny.

Fosfor je nezbytný pro DNA, buněčné membrány a kosti. Bez něj by život, jak ho známe, neexistoval. Jeho příliš mnoho na nesprávném místě způsobuje vážné škody.