Únosná kapacita je maximální velikost populace, kterou prostředí dokáže v průběhu času udržet. Záleží na dostupných potravinách, vodě, přístřeší a prostoru, stejně jako na odpadu, který populace produkuje. Pokud je populace pod únosnou kapacitou, má tendenci růst. Když limit překročí, zdroje se vyčerpávají a populace klesá v důsledku hladovění, nemocí nebo emigrace. Tento koncept vychází z managementu pastvin, kde popisuje, kolik kusů dobytka může pastvina uživit, aniž by se její stav zhoršil.

Únosnost není fixní. Mění se v závislosti na ročních obdobích, technologiích a lidských zásahech. Zavlažování může kapacitu suché půdy zvýšit. Eroze půdy ji může snížit. Pro lidi je únosnost komplikována obchodem. Město může překročit svou místní kapacitu dovozem potravin a vývozem odpadu. Díky tomu je globální únosnost pro lidi spíše otázkou energie, zemědělství a distribuce než jednoduchým lokálním limitem. Odhady se značně liší, od několika miliard do více než deseti miliard, v závislosti na předpokladech o spotřebě a technologiích.

Co ovlivňuje nosnost

• Dostupnost jídla a vody.
• Kvalita prostoru a prostředí.
• Predátoři, nemoci a konkurence.
• Hromadění odpadu a znečištění.

Populace často překročí svou nosnou kapacitu, než začnou klesat. Tento vzorec, nazývaný cyklus boomu a poklesu, se objevuje u stád jelenů, přemnožení hmyzu a kvasinek ve vinné kádi.