Dokument představuje skutečné události, lidi nebo problémy. Je to literatura faktu, ale není objektivní. Filmař si vybírá, co ukáže, co vynechá a jak to zarámuje. Každý dokument má svůj úhel pohledu, i když si nárokuje neutralitu. Forma je stejně konstruovaná jako fikce, ale je postavena na skutečném materiálu. Toto napětí je to, co dělá dokumenty silnými a kontroverzními.

Dokumentární filmy se vyskytují v mnoha stylech. Observační dokumenty, jako například filmy Fredericka Wisemana, se sledují bez vyprávění nebo rozhovorů. Expoziční dokumenty, jako například filmy o přírodě, používají vyprávění k vysvětlení. Participativní dokumenty, jako například filmy Michaela Moora, vtahují filmaře do děje. Reflexivní dokumenty zkoumají samotný proces tvorby filmu. Performativní dokumenty využívají osobní zkušenost a emoce. Každý styl má své vlastní konvence a vlastní nároky na pravdu.

Dokumenty mohou informovat, přesvědčovat, bavit a provokovat. Mohou odhalovat nespravedlnost, oslavovat úspěchy a zkoumat lidskou existenci. Mohou se natáčet roky, jako například Hoop Dreams, nebo během jediného dne. Mohou být vytvořeny chytrým telefonem nebo celým štábem. Forma je flexibilní a vyvíjí se. Nejlepší dokumenty realitu nejen zaznamenávají. Interpretují ji.